Pomýšlet na změnu pracích prostředků mě donutil rozsáhlý atopický ekzém mého manžela. Nechápala jsem, jak může mít takovou bouřlivou reakci zrovna na prášek, který jsem používala. Vždyť byl vyrobený pro děti! Až později jsem zjistila, že co je pro děti, nemusí být nutně zdravé…
Euronu jsem znala z internetových diskuzí, kde na ni všichni pěli chválu, tak jsem si řekla, že nemám co ztratit. Už při rozbalování prvního balíku mě překvapily příjemné vůně. A co teprve když jsem použila první výrobky na praní. Skvrny zmizely jako mávnutím kouzelného proutku, vše bylo vyprané nad mé očekávání. Netrpělivě jsem čekala, co na to manžel, teda spíš jeho pokožka. Lakonicky řekl, že dobrý. Div jsem z něj nestrhala tričko, jak jsem se chtěla přesvědčit na vlastní oči. Ani by se nedivil, protože měl v živé paměti, když jsem za ním po prvním praní v Euroně nadšeně lítala s každým kouskem prádla: „Koukni, ani jeden flíček“ nebo „Podívej na ty zářivé barvy.“ Musel však uznat, že Eurona mu pomáhá a stejného názoru byla i paní doktorka na kožním, která si změny hned všimla a chválila, že má, cituji, pokožku jako dětskou prdelku.
Nadchla jsem se Euronou a začala o ní říkat úplně všude. Na kávě kamarádce, s dcerkou na pískovišti nebo v dětské herně…
Šlo to parádně, protože skoro každý měl problém s nevypratelnou skvrnou nebo s alergií a já na základě svých zkušeností s těmito úžasnými výrobky věděla, že od těchto problémů můžu pomoci.
Z počátku mě vůbec nenapadlo, že bych si díky Euroně mohla vydělat, i když jsem o této možnosti věděla. Stačily mi výrobky zdarma, které jsem díky doporučování dalším mohla mít.
Po mateřské následoval návrat do práce a každodenní kolotoč. Ráno vstát, rychle odvést dcerku do školky, uvařit, uklidit, odpoledne do práce, večer domů, pobýt chvilku s rodinou, než se půjde spát. To, že jsem s nimi ve všední den jen po chvilkách, mě občas mrzelo, jako učitelka hudby, která pracuje každé odpoledne, jsem však žádnou jinou možnost neměla a navíc práci s dětmi mám ráda, proto jsem měnit nechtěla.
Tak to nějakou dobu šlo tímto způsobem. Na Euronu jsem nezanevřela, byla pro mě skvělým relaxem a odklonem od stereotypu, a pořád jsem ji nadšeně šířila. Možná i z důvodu či toužebného tajného přání, to jsem si nechtěla v té době přiznat - mít více času na rodinu. Také mě těšilo, když jsem díky Euroně někomu pomohla s jeho problémem, případně mu díky doporučení nádherných parfemací zpříjemnila den. Můj tým se proto úspěšně rozrůstal a já své poradce učila, že i pro ně může být Eurona příjemně stráveným časem. A ti to zase učí své poradce.
K výrobkům zdarma, které jsem měla na začátku, se přidal nádherný finanční příjem.
Proto jsem ani neprotestovala, když manžel začal mluvit o druhém dítěti. Věděla jsem, že období na mateřské díky mé “práci” s Euronou v pohodě zvládneme, aniž bychom se museli uskrovňovat. A až právě tehdy jsem si uvědomila, že můžu žít a organizovat si svůj čas tak, jak chci já, ne podle diktátu své pracovní doby v zaměstnání.
A za tuto svobodu vděčím jak svému rozhodnutí něco změnit, tak Euroně, která mi při tomto výběru nechala volnou ruku.
Připadá Vám můj příběh v něčem podobný s tím Vaším? Rozhodli jste se, že je čas na změnu? Napište mi a pojďte do toho, nikdy není pozdě. Vím, jak Vás podpořit.
Euronu jsem znala z internetových diskuzí, kde na ni všichni pěli chválu, tak jsem si řekla, že nemám co ztratit. Už při rozbalování prvního balíku mě překvapily příjemné vůně. A co teprve když jsem použila první výrobky na praní. Skvrny zmizely jako mávnutím kouzelného proutku, vše bylo vyprané nad mé očekávání. Netrpělivě jsem čekala, co na to manžel, teda spíš jeho pokožka. Lakonicky řekl, že dobrý. Div jsem z něj nestrhala tričko, jak jsem se chtěla přesvědčit na vlastní oči. Ani by se nedivil, protože měl v živé paměti, když jsem za ním po prvním praní v Euroně nadšeně lítala s každým kouskem prádla: „Koukni, ani jeden flíček“ nebo „Podívej na ty zářivé barvy.“ Musel však uznat, že Eurona mu pomáhá a stejného názoru byla i paní doktorka na kožním, která si změny hned všimla a chválila, že má, cituji, pokožku jako dětskou prdelku.
Nadchla jsem se Euronou a začala o ní říkat úplně všude. Na kávě kamarádce, s dcerkou na pískovišti nebo v dětské herně…
Šlo to parádně, protože skoro každý měl problém s nevypratelnou skvrnou nebo s alergií a já na základě svých zkušeností s těmito úžasnými výrobky věděla, že od těchto problémů můžu pomoci.
Z počátku mě vůbec nenapadlo, že bych si díky Euroně mohla vydělat, i když jsem o této možnosti věděla. Stačily mi výrobky zdarma, které jsem díky doporučování dalším mohla mít.
Po mateřské následoval návrat do práce a každodenní kolotoč. Ráno vstát, rychle odvést dcerku do školky, uvařit, uklidit, odpoledne do práce, večer domů, pobýt chvilku s rodinou, než se půjde spát. To, že jsem s nimi ve všední den jen po chvilkách, mě občas mrzelo, jako učitelka hudby, která pracuje každé odpoledne, jsem však žádnou jinou možnost neměla a navíc práci s dětmi mám ráda, proto jsem měnit nechtěla.
Tak to nějakou dobu šlo tímto způsobem. Na Euronu jsem nezanevřela, byla pro mě skvělým relaxem a odklonem od stereotypu, a pořád jsem ji nadšeně šířila. Možná i z důvodu či toužebného tajného přání, to jsem si nechtěla v té době přiznat - mít více času na rodinu. Také mě těšilo, když jsem díky Euroně někomu pomohla s jeho problémem, případně mu díky doporučení nádherných parfemací zpříjemnila den. Můj tým se proto úspěšně rozrůstal a já své poradce učila, že i pro ně může být Eurona příjemně stráveným časem. A ti to zase učí své poradce.
K výrobkům zdarma, které jsem měla na začátku, se přidal nádherný finanční příjem.
Proto jsem ani neprotestovala, když manžel začal mluvit o druhém dítěti. Věděla jsem, že období na mateřské díky mé “práci” s Euronou v pohodě zvládneme, aniž bychom se museli uskrovňovat. A až právě tehdy jsem si uvědomila, že můžu žít a organizovat si svůj čas tak, jak chci já, ne podle diktátu své pracovní doby v zaměstnání.
A za tuto svobodu vděčím jak svému rozhodnutí něco změnit, tak Euroně, která mi při tomto výběru nechala volnou ruku.
Připadá Vám můj příběh v něčem podobný s tím Vaším? Rozhodli jste se, že je čas na změnu? Napište mi a pojďte do toho, nikdy není pozdě. Vím, jak Vás podpořit.
Můj příběh